background - Recenze: Rising Storm 2: Vietnam
Recenze: Rising Storm 2: Vietnam

Recenze: Rising Storm 2: Vietnam

11. 06. 2017
Ladislav Klimeš
0 obrázků
18 min čtení

Popravdě, oznámení této hry mě nechalo kdysi absolutně chladným. Mám rád Red Orchestru 2 a Rising Storm, ovšem původní ukázky ze hry a prezentace mě nějak nezaujala. Hra na mě působila mdle, hlavně co se zpracování týče a když hra vyšla, řekl jsem si, že tomu přece jenom dám šanci, přinejhorším si zažádám o refund. A tady se to zvrhlo.

Už od zapnutí hry jsem chytnul neuvěřitelně nostalgickou notu, kdy jsem permanentně vzpomínal na starého dobrého českého Vietconga. Je pravda, že tyto dvě hry jsou neuvěřitelně odlišné, ale téma Vietnamské války a její věrné zpracování, to se oběma titulům daří opravdu dobře. Každopádně, večery, kdy jsem si u hry říkal legendární hlášky z české klasiky se asi budou ještě dlouho opakovat.

Takže, co nám Rising Storm 2: Vietnam nabízí?

Říci, že v podstatě to samé, co Red Orchestra 2 by bylo poněkud jednoduché, ale zároveň skoro pravdivé. Máme tu velice realistický polosimulátor boje ve Vietnamu, kdy proti sobě stojí dvě strany, tentokráte celkem odlišné.

A to je jednou z hlavních a zásadních novinek této hry. Američané a Vietnamci jsou od sebe velmi rozlišní, používají každý jiné zbraně a to vše v rámci doby. Žádné experimenty, alá Black Ops 1, kdy se ve Vietnamu vyskytovaly Spas-12 a Famas z roku 2002 se nekoná. Vše je historicky přesné a navíc velice věrohodně zpracované.

Každá strana má stejný počet tříd, které jsou si někdy více či méně podobné a pojmenované rozdílně. Základním Američanem je Grunt, tedy obyčejný voják s puškou s protikladem Guerilla na vietnamské straně. V třídách jsou obě strany skvěle vybalancované a tak dobře hratelné, až mě to překvapilo.

V reklamních letácích se často mluvilo, že obě strany budou rozdílné. A překvapivě, je to pravda. Ve hře nejsou Killstreaky, což asi spoustu kidů a milovníků COD a podobných her naštve, ale je to jen dobře. Kdo může poslat napalm, průzkum či zavolat vrtulníky je jen jediná osoba – velitel. Ten je za každou stranu pouze jeden a kdo si ho obsadí, ten ho má. Navíc, nedostává se do přímého boje, ale drží se zpět. Z první linie mu pomáhá Radioman, podává informace a komunikuje s ostatními. Celkově je systém tříd navrhnut velmi dobře a i když hrajete za vámi neoblíbenou stranu, budete vědět, co která třída dělá. Hlavní rozdíl ve stranách je totiž v sekundárním vybavení a přístupu k boji. To je také hlavním tahákem hry a opět musím konstatovat, funguje to na jedničku.

Američani jsou mobilní, dobře vyzbrojení, spoléhají na napalm a hrubou sílu. Vietnamci naopak se schovávají v tunelech, kladou pasti a plánují přepady ze zálohy pomoci zmíněných tunelů. Tunely jsou dobře navrhnuté, nejedná se bariéru pro Američany, ti je dokáží ničit a mohou do nich vstoupit, ovšem pouze, pokud máte pistoli. Dlouhou zbraň v tunelu nepoužijete. To naštěstí platí pro obě strany, ovšem mnohdy se vyplácí taktika, počkat si za tunelem, nebo nad nim a pak jenom sbírat zářezy na pažbu.

Nebo tam jako Vietnamec dát past, protože to je taky efektivní. Celkově systém pastí je jednoduchý a snadný na zapamatování, takže se ho naučíte rychle používat a hráčům na americké straně uděláte ze života pravé vietnamské peklo. Není nic horšího, než když se za Amíky plížíte a kolegovi před vámi dřevěná deska s hřeby udělá nečekanou a radikální plastiku obličeje.

O takových zážitcích by se dalo mluvit donekonečna a tady opravdu záleží na komunitě hry. Vyslovených debilů jsem v téhle hře potkal celkem málo, mnohdy i sami hráči se do rolí vojáků vysloveně vžívají, takže pořvávání hesel typu: Go home GI! Die Charlie! Je zde absolutně běžné a člověk se vžije do hry ještě více. Je vidět, že jsem si hru, i přes počáteční nedůvěru opravdu užil a chválou nešetřím, ale jak hra má klady, tak i zápory.

Takže, pustíme se do záporů.

Hra vypadá na Unreal Enginu 3 velice dobře, ovšem ty animace, ty animace… Bohužel se z valné části jedná o animace vytažené z Red Orchestra 2, tudíž působí už značně zastarale, ovšem zpracování map a jejich promyšlenost to trochu nahrazuje. Na druhou stranu hra jede perfektně i na starším notebooku, na kterém jsem hru hrál i natáčel bez jakýchkoliv problémů.

Dalším trochu záporem je celkem málo map, ale vzhledem k tomu, že každá se týká nějaké události, je promyšlená a opravdu dobře vypadá, se to dá prominout a člověk s chutí bude doufat v nášup v nějakém patchi, či DLC. Navíc, pokud se dodrží model z předchozí hry, čekejte také komunitní mapy a to velice brzo.

Tahle hra si svou komunitu udrží, jako třeba Arma, či předchozí Red Orchestra 2. Možná menší, ale kidů, blbů a trollů v hojných počtech prostší. Pokud překousnete horší technické zpracování, zejména v animacích, prakticky nulový unlock systém, který je zde opravdu z kosmetických důvodů, máte tu „polosimulátor“ Vietnamské války, kdy každá strana má opravdu něco do sebe.

Verdikt:

Za Američany zažijete pravé Vietnamské peklo a střílení „Charlíků“ nebylo dlouho tak zábavné. A za Vietnamce vyhánění Imperialistů z domoviny nebylo dlouho tak příjemně soudružské.

Deceit je už free to play!

Deceit je už free to play!

Deceit - pre niekoho známa hra, pre niekoho je to zatiaľ nepoznaný názov hry. Deceit je multiplayer, FPS a už konečne free to play hra. Vývojári, konkrétne spoločnosť...

23. 10. 2017
Adam Tomaškovič
4 min čtení
Smutná budoucnost matchmakingu?

Smutná budoucnost matchmakingu?

Na veřejnost se nedávno dostala nemilá zpráva, která bohužel může znamenat budoucnost online hraní. Activision (vlastnící jedny z nejlepších a nejznámějších značek současnosti, jako CoD WW2,...

22. 10. 2017
Kryštof Friedel
4 min čtení
background